Rozhovor Jiřího Halouzky s předsedou světové unie betlémářů panem Vladimírem Vaclíkem se sídlem v Římě, u příležitosti XVII. světového kongresu betlémářů v Hradci Králové.
Jak jste se dostal k řezbářství?
Měl jsem to to štěstí, že jsem se v řezbářské rodině narodil. Jsem třetí generace řezbářů, můj děda byl řezbář tak jako jeho otec. Víceméně mě děda vychoval, a když mi bylo sedm roků, tak děda usoudil, že si uděláme řezbářskou dílničku. Na dvorku jsme měli chlév, kde byly dvě kozy. Děda kozy prodal a z chlívku jsme si udělali dílničku, do které umístil malá kamínka. Dodnes na tu dobu velmi rád vzpomínám, jak mě děda zaučoval do řezbářského řemesla při praskání dřeva v kamnech. Svého prvního koníka jsem vyřezal v 8 letech. Postupem času jsem s dědou vyřezával různé ozdoby s mysliveckou tématikou, jako jsou třeba podložky pod paroží, které si děda dával pod svoje trofeje, a protože byl vášnivý myslivec, měli jsme jimi vyzdobený celý průjezd v domku. Léta plynula a já jako správný učedník svého dědy jsem se v řezbářství zdokonaloval. A protože jsme měli málo místa, tak jsme s dědou zpočátku vyřezávali hlavně drobnější věci.
Říká se, že jste byl pozván samotným papežem Janem Pavlem II. na osobní audienci. Je to pravda?
Ano, v roce 1988 jsem byl skutečně pozván papežem Janem Pavlem II. na jeho letní sídlo v Itálii do města Gandolfo, které leží 30 km jihovýchodně od Říma v regionu Lazio na břehu jezera Albani. Při osobní audienci mi papež během rozhovoru řekl, že betlém je jako kniha a dá se z něj zároveň mnoho vyčíst i naučit, a že názorně představuje křesťanství. Zmínil jsem se, že bych chtěl vyřezat betlém v životní velikosti, aby jej i lidé ve skutečné velikosti viděli a zároveň si dokázali představit narození Ježíše, které jsem vyřezal do konce roku 1988. Je třeba si uvědomit, že toto setkání proběhlo rok před sametovou revolucí, o to byl celý zážitek ve mně ještě silnější. Z tohoto důvodu jsem se po audienci v Itálii rozhodl pustit do díla. A tak vznikl první československý betlém vyřezaný v životní velikosti.
Kdy vlastně Pradědova galerie vznikla?
Po návratu od papeže jsem začal se vší vervou pracovat, a to tak, že jsem sehnal tři velké kmeny lípy, a jako první jsem začal vyřezávat sochu Josefa s Marií. V tu dobu žádná galerie takového typu a rozsahu neexistovala a já jsem postupem času své rozhodnutí naplňoval a vytvářel nejen pro svou potěchu tento betlém. Protože jsem se přestěhoval na úpatí Jeseníků do obce Jiříkov, pár kilometrů od hradu Sovinec v blízkosti města Rýmařov, kde odjakživa vládl Praděd – vládce hor, nesoustředil jsem se pouze na tvorbu betlému, ale i na jiná témata. Mám zájem o historii, tak jsem začal podle dobových fotografií a knih vyřezávat nejprve v té době již neexistující obrovský obraz „Pradědovy říše“, který kdysi visel uvnitř původní kamenné rozhledny na vrcholu Pradědu. A jelikož žiji ve vstupní bráně Jeseníků, vyřezal jsem také jedenáctimetrového Praděda a spoustu různých dalších plastik a zvířat, tehdy spíše jen pro svoji radost. V té době za mnou jezdilo spoustu mých přátel a návštěv, kteří mi poradili, abych uměleckou tvorbu vyřezávaných děl proměnil v galerii a zpřístupnil svoji tvorbu i ostatním lidem. A to jsem také v roce 2005 učinil. Nejvíce mě těší, že své nejznámější výtvory jsem vytvořil v době, kdy jsem na galerii ani nepomyslel, a vše vzniklo takřka náhodně a neplánovaně.
• Pradědova galerie v Jiříkově u Rýmařova v podhůří jesenických hor byla otevřena v roce 2005. U tohoto otevření byl sám prezident Otakar Vystrčil a předseda Unie výtvarných umění pan Libor Mařík.
PG 2018 