V Oxfordu si vybrali Halouzku

Řezbář Jiří Halouzka z Jiříkova už má na svém kontě řadu zapsaných rekordů, včetně toho světového za největší dřevěný vyřezávaný betlém.

• Nyní si ale vysloužil zápis, kterého si cení obzvláště, je to uvedení v Oxford encyklopedii za jeho celoživotní tvorbu. Oxford encyklopedie má za sebou více než 160 let dlouhou tradici. V jiříkovské galerii je i tato malá výstava certifikátů, které Jiří Halouzka získal za vytvořené rekordy. Své místo zde má i certifikát o zápisu do Oxfordské encyklopedie.

• Kdo ho navrhl do zařazení této encyklopedie významných osobností, to Halouzka netuší. Jednoho dne se mu ozvala zástupkyně této britské společnosti pro Českou a Slovenskou republiku. „Nejprve jsem si myslel, že si někdo ze mě dělá legraci. Pak přijela paní z Bratislavy a sepsala se mnou všechny ty nezbytné údaje. Byla v Jiříkově dvakrát a půl roku trvalo, než si jejich výběrová komise vše ověřila a posoudila,“ popsal Halouzka proces, který předcházel přijetí.

• Na konci roku pak dostal certifikát o zápise do encyklopedie. V tištěné podobě vyjde Oxford encyklopedie s Halouzkovým medailonkem letos. „Pro mě je to asi maximum, čeho můžu dosáhnout. Nejvíc potěšující je, že si oni našli mě, zástupkyně mi řekla, že impuls přišel z Oxfordu,“ řekl Halouzka. Řezbaření se věnuje už jednapadesát let. „Začal jsem v sedmi letech, kdy jsem vzal poprvé dláto do rukou,“ zavzpomínal řezbář, kterého přivedl k tomuto řemeslu jeho dědeček.

• Certifikát o zápise do Oxfordské encyklopedie si Halouzka pověsil ve své Pradědově galerii v Jiříkově k dalším zápisům o řezbářských rekordech, jichž dosáhl. „Naše redakční komise rozhoduje o přijetí osobností na základě doporučení a rešerší. Přijat může být ten, kdo je hodnotným přínosem pro naši společnost. Jsou to především myšlenkoví vůdci, vedoucí a zasloužilé osobnosti Evropy. Mezi přijatými jsou nejen ti, kteří se právě nacházejí na vrcholu své kariéry, ale i ti, které bychom na jejich cestě chtěli podpořit.“

Oxford Encyclopedia Ltd.

* autor článku: Dalibor Otáhal  (Bruntálský deník / 24. 1. 2016)